Vrbice patří k nejstarším obcím na Těšínsku. První dřevěný kostelík zde stál už v polovině 13. století. Když totiž bylo v roce 1268 zřízeno benediktýnské opatství v Orlové, byla na ně převedena duchovní správa Vrbice. V roce 1292 pak byla Vrbice přičleněna k Bohumínské farnosti. Jistě k tomu přispěla i příhoda, podle níž cestou na vánoční bohoslužby zahynuli ve sněhové vánici dva benediktýni z orlovského kláštera. V 16. a 17. století téměř sto let sloužil kostel protestantským bohoslužbám, během třicetileté války byl vrácen katolické církvi.
V roce 1910 byl dřevěný kostelík rozebrán, k pozemku, na němž stál, byly dokoupeny další a 19.6.1910 byl posvěcen základní kámen nového kostela. Plány kostela vypracoval architekt Anton Shiebel z Hrušova, jeho firma také stabu provedla. 12.11.1911 kostel posvětil generální vikář Jiří Kolek z Fryštátu a v roce 1913 pak slavnostně vratislavský biskup Georg kardinál Kopp.
Kostel je postaven v novogotickém stylu z vypalovaných neomítaných červených cihel. Vnitřní vybavení zhotovila firma Ludviga Lincingera z Lince, vyrhany pocházejí z dílny bratří Riegrů z Krnova. Ke dvěma zvonům z původního kostelíka přibyly další dva od firmy Hillers a syn z Brna.
Za zmínku stojí i skutečnost, že básník Petr Bezruč znal ještě starý dřevěný kostelík, který ho zřejmě inspiroval k napsání básně Vrbice ve sbírce Slezské písně:
Pod Bohumínem, kde dozněla mých dědů řeč,
a mezi Hrušovem, fabrika rudá kde dýme,
fabrika panská, kde dýcháme těžko a ztěžka,
ležíš, má dědinko, s dřevěným chrámem
Zapadlé domky, kde na střechách mechy se plazí,
ve čtyřech topolích na kříži Kristus.
Tak vrazili v čelo mi trnovou korunu při Bohumíně,
přibili ruku mi v Ostravě,
v Těšíně v srdce mne bodli,
z Lipiny octu mi podali píti,
při Lysé nohy mi probili hřebem.
Jednou, ach jednou ty pro mne si přijdeš,
ty děvucho temných a bezlesklých očí,
co mák nosíš v ruce.
Dál bude bič znět, dál budou nás dávit,
pod Bohumínem a v Hrušově, v Lutyni, v Bašce,
já to víc neslyším, co je mi po tom,
co je mi po všem.
